Když kamarádka depka zaklepe na dveře

Každý to známe, když nás občas navštíví kamarádka Depka. Někdy ráno se probudíme a jsme rozmrzelí (i když jsme věční optimisté a smíšci) a nechce se nám smát a chceme si v klidu depkařit. Ženy obvykle mívají tyto stavy pravidelně. I muži ovšem mají své dny. A mnohdy vlastně ani nevíme proč, neznáme důvod. Ale zdravá občasná deprese je přirozená. Naše duše potřebuje pročistit od nastřádaných emocí, nějak se projevit a toto je jedna z možností.
 
Dřív jsem si vždy říkala „Já přece nemůžu depkařit. Já nechci. Já se musím smát.“ A snažila jsem se depku odehnat pozitivním myšlením. Jenže čím víc jsem se snažila, tím mi bylo hůř, byla jsem více nabručená, bylo mi do breku a depka intenzivnější. A nepomáhalo nic.
 
Nedávno mě opět kamarádka Depka navštívila, zaklepala na dveře hned od rána. A já opět nachystaná se nedat, tak jsem se snažila pozitivně myslet a říkat si afirmace. Ale nějak mi to pořád nešlo přes pusu. Až najednou mi to konečně došlo a uvědomila jsem si, že se vlastně sama sebe vysiluji. Uvědomila jsem si, co vlastně v tu chvíli chci a jak se cítím. Že vlastně v tu chvíli se mi nechce smát, nechce se mi být optimistická. Moje duše prostě chtěla pauzu od veselí. A tak jsem změnila svůj postoj, dovolila si projevit své pocity a začala jsem si sama pro sebe povídat (upozorňuji, že jsem byla v autě a nikdo mě nemusel poslouchat):
 
„A proč já se vlastně přemáhám? Mně se teď nechce smát. Mně se teď chce brečet. A chce se mi mračit. Proč nevím, ale prostě si to teď můžu dovolit. Prostě já si můžu dovolit být teď naštvaná, smutná. Nepotřebuji důvod a nepotřebuji nic vysvětlovat. Prostě teď si budu v klidu depkařit a užiju si to.“
 
A tak jsem si chvíli povídala a pak mi to celé přišlo ohromně legrační, tak jsem se tomu začala smát. A depka odešla a doteď se nevrátila. Ale ona zase jednou přijde na pokec.
 
Ale na celé situaci je podstatné, že
1) jsem si uvědomila, jak se v dané chvíli skutečně vnitřně cítím
2) jsem dovolila těmto pocitům se projevit a přijala jsem je
2) vědomě jsem se věnovala depce a tedy já „ovládala“ situaci, nikoli depka
 
A tak až vás příště navštíví nějaká nepříjemná emoce, můžete zkusit se jí věnovat vědomě podobně jako já. Třeba se u vás ohřeje jen pár minut a zase odejde. Každý z nás má své nepříjemné emoce, ale pokud se jim nevěnujeme, odmítáme je a ignorujeme, tak se jednou ohlásí v podobě nepříjemné situace a my ji budeme muset řešit.
 
Pokud však trpíte dlouhodobou depresí, tak je třeba zjistit, co je skutečnou příčinou deprese a je třeba tento stav řešit.  
 
S láskou,
 
Kamila

Kategorie blogu: